Nova Scotia Duck Tolling Retriever

Ahoj kamarádi,

říkají mi Enda , ale moje oficiální jméno je Bond z Vlčích luk . Narodil jsem se v České republice na kouzelném místě uprostřed jihočeských lesů. Na těchto stránkách si můžete prohlédnout celý můj rodokmen. Moji rodiče jsou první dva tolleři importovaní do České republiky. Moji noví páníčci si pro mne přijeli až z Moravy, konkrétně z Olomouce. Tam s nimi nyní žiju. Panička mi věnuje skoro všechen svůj volný čas.

Bond z Vlčích luk

Enda a Arco

Věnujeme se záchranařině – v létě jsem složil dvoje záchranářské zkoušky. První „ZZZ“ dle národního zkušebního řádu jsem složil na záchranářském táboře na Bystřičce, druhé „RH-E“ dle IRO pak koncem léta na cvičáku. Taky mám složeny zkoušky „ZOP“ ZZO, „canisterapeutické“ – jsem první terapeutický toller v republice a taky „OVVR“, které jsem potřeboval kvůli uchovnění. Panička to se mnou nemá vůbec jednoduché. Jsem velmi chytrý – teda všichni to říkají a i já si to myslím – velmi temperamentní, vždy očekávám nějaké vzrušení a tak svými kousky neustále paničku překvapuju. No aspoň se se mnou nenudí.

Když mi byly dva roky pryč, nastala v mém již zaběhnutém životě prudká změna. Z jednoho výletu si moji páníčci dovezli domů štěně – malého tollera. No ne že by se mi nelíbil – venku, když jsem si s ním hrál, bral mu aporty a vychovával ho, tak to mě docela bavilo, ale proč si ho vzali domů, proč si hraje s mýma hračkama, spí na mé dece, proč kouše moje kostičky, to jsem nějak nemohl strávit a tak jsem ho začal ignorovat, ale on byl tak vlezný, pořád mne otravoval, lehal si ke mně, olizoval mne, okusoval,…. ehm, nakonec jsem to vzdal, vždyť ona je s ním docela legrace a mám si zase s kým hrát, prostě dopadlo to tak, že už se na něj těším, až se vrátí s pánečkem z práce. On je totiž pánečkův. Panička se necítila na to, aby krotila mne a toho malého Arca, tak se prcka ujal páníček. Cvičí spolu a docela jim to jde. On Arco je totiž úplně jiná povaha než já. Je klidný a vyrovnaný a páneček s ním nemá tolik práce.

Enda a jeho poháry

Další kapitola mého života jsou výstavy – no řeknu vám, je to pěkná nuda, není fakt o co stát. Pořád mne drží na vodítku a pak musím běhat v kruhu, ukazovat zuby a tvářit se, jako že mne to baví. Jenže panička prohlásila, že pro mou budoucí kariéru je nějaká ta výstava nezbytná a tak jsme to nějak společně přežili. A výsledek prý stojí za to. Pyšním se titulem JUNIORCHAMPION Maďarska, CHAMPION Slovenska, Polska, 3 x klubový vítěz RK SK a klubový vítěz RK CZ.

Koncem roku 2002 jsem byl uchovněn a dnes už mám v PP zapsáno „CHOVNÝ PES“ a mohu být použit v chovu.

Vlastní packou Váš Enda. HAF!!!

Bez komentářů.