Endy a Arco – Nova Scotia Duck Tolling Retriever

No nejprve musím upozornit na skutečnost, že těchto zkoušek jsem se nezúčastnila, jelikož jsem vystavovala Endu na klubové výstavě RK CZ v Brně, nicméně Arcův páníček by toto povídání nenapsal a přijde mi škoda se o takovéto „atrakci“ nezmínit, takže se o „zkouškách na Potštátě“, které se konaly 12.9.2004.

Pokusím se napsat něco já – to co vím z vyprávění páníčka i ostatních… takže – jednu zářijovou sobotu se páneček brzy ráno vypravil s Arcem na klubové Podzimní zkoušky do vojenské oblasti na Potštátu. Sešlo se tam 15 psů a nebyli to samí retrívři, ale i ostatní plemena patřící do KCHLS. Arco byl jako jediný zástupce plemene NSDTR.
Zkoušky začaly disciplínou „slídění“ – no pro Arca ne zrovna nejlepší terén – tráva tak vysoká, že ji měl páníček po prsa a Arca v ní vidět téměř nebylo, ze začátku slídil ukázkově, jenže zvěř nikde a Arco byl po 15 minutách unavený z toho skákání ve vysoké trávě – on je totiž pes jezevčíkovitý a má kraťoučké nožičky a v tom je oproti jiným retrívrům v nevýhodě. No prostě po patnácti minutách když nikde nenarazil na zvěř se začal vracet k pánečkovi a už se mu od něj nechtělo – následovala známka 2 – velké zklamání pro pána, jelikož tím se automaticky pes dostává do druhé ceny a známka ze slídění se rovná známce z vrozené chuti k práci – takže tato disciplína taky za dvě. Pokud bych měla na tomto místě napsat svůj názor, tak budu zase nesouhlasit se zkušebním řádem pro PZ, jelikož slídění se velmi často dělá jako první disciplína a po něm se zadává hned jednak známka ze slídění, jednak z vrozené chuti k práci a vlastně celé zkoušky jsou ještě před Vámi. Můj názor je takový, že by se „vrozená chuť k práci“ měla posuzovat v průběhu celých zkoušek – jako třeba u OVVR – vždyť retrívr není klasický slídič – je to přinašeč, pes pracující po ráně – dohledávající a přinášející zvěř a jeho vrozená chuť k práci je hodnocena u disciplíny, která pro něj není zrovna typická. No to jen tak mimochodem.
Následovaly další disciplíny – přinášení srstnaté na dálku v poli, přinášení kachny z hluboké vody, stopa vůdce, vodění na řemeni, poslušnost,… Arco byl moc šikovný a všechny tyto disciplíny zvládal za plný počet bodů. Pak přišla na řadu disciplína stopa živé zvěře – a začal být problém psi nebyli schopní na živou zvěř nikde narazit – nu museli jít jinam a bylo jim řečeno, že budou chodit a slídit tak dlouho, až zvěř najdou a když ji nenajdou, zavezou je jinam a tam ji určitě najdou – takže chodili lesem v rojnici a slídili a hledali zvěř – Arco lítal mlázím a hledal stopičky – najednou zavětřil a zmizel v nedalekém houští – za chvíli se odtamtud ozvalo kvičení a rachot – všichni utíkali tím směrem a bylo slyšet volání – „…on má prase, on chytil prase…!“. Když toto páníček uslyšel, velmi se vylekal – měl o Arca strach. Běžel směrem k tomu místu tak zděšeně, že si otrhal všechny knoflíky na bundě, roztrhl šňůrku od píšťalky i ztratil mobil ). A když se dostal na místo, spatřil Arca, jak drží v křoví za hlavu kvičící sele – už odrostlé. Jeden myslivec už se chystal, že selátko chytí no páníček vydal povel pusť moc brzy a prasátko bylo volné. Všichni byli z Arcova výkonu nadšeni – stal se „hrdinou dne“ a při závěrečném vyhlašování výsledků získal za ulovení divočáka zvláštní cenu.

Podotýkám, že na prase Arca nikdo nepřipravoval a že se s ním setkal prvně – no prostě, je to šikulka šikovná ). Ze stopy živé zvěře dostal samozřejmě taky plný počet bodů. Podzimní zkoušky byly u konce, proběhlo vyhlašování výsledků – Arco obstál s vysokým počtem 231 bodů – bohužel známka ze slídění ho hodila do druhé ceny.

I tak jsme měli z našeho zrzounka radost. Nezbývá nic jiného než trénovat a trénovat a pokusit se i o jiné zkoušky – pánečka velmi láká složit s Arcem „Speciální zkoušky z vodní práce“, takže jak se oteplí – mohou začít trénovat ).

Endyho panička za asistence Arca HAF!!!