Příspěvky pro rubriku ‘Nova Scotia Duck Tolling Retriever’

Vývoj a historie plemene

Chceme-li se zajímat o původ tollera, je dobrý si něco říci o geografii Nového Skotska a o lidech, kteří tollera vyšlechtili. Geografie v oblasti Litlle River a Nového Skotska je velice rozmanitá. Existuje zde řada malých jezer z nichž některé jsou ohraničeny jehličnany nebo loukami. Kolem se rozlévá Atlanský oceán, který v zátoce Fundy vyvolává neuvěřitelné přílivové vlny. Existují zde taky přílivové bažiny. Lidé, kteří vyšlechtili tollera byli zemědělci, rybáři obchodníci a lovci, žádní vážení měšťané či šlechta, která vyšlechtila tolik plemen v Anglii. Lidé kteří vyšlechtili tollera si nemohl dovolit držet a živit psa, který se specializoval pouze na jednu věc. Toller měl být všestranný a byl také tak využíván, v myslivosti, ale i při práci s ovcemi.

Jistě lákání vodního ptactva tzv. „tolling“ je stará anglická a skandinávská tradice a myšlenka vyšlechtit takového psa přišla jistě s imigranty, kteří se usadili v Novém Skotsku. Spíše než lákání ptactva do sítí bylo potřeba lákat ptactvo na dosah zbraní. To znamená, že mnoho kachen mohlo být zabito najednou, jelikož často se na lov scházelo více střelců. Takže toller měl na práci zapamatovat, najít a přinést všechny ptáky. Je možný, že ne všichni ptáci byli zabiti, ale jenom raněni, tím pádem se mohli dostat dost daleko od střelců a toller měl za povinnost je najít a přinést, čímž se vyžadovalo dlouhé hledání a slídění.

Do roku 1800 neexistují téměř žádné písemné záznamy o chovu tollerů. Ale z toho mála co existuje, se zdá, že toller byl už tou dobou známé a zavedené plemeno.

Také neexistují žádné ověřené písemné záznamy o tom, jaké plemena byla použita při šlechtění tollera . Pochybnosti o tom, že nebyli použiti žádní čistokrevní psi jsou na místě, jelikož pořízení takových psů by bylo pro lidi co vyšlechtili tollera v té době finančně zcela neúnosné. Tehdejší rybáři, nebo obchodníci asi těžko mohli tušit že se na východním pobřeží Kanady od Labradoru až po Chesapeake vyskytuje nějaký pes, který by mohl být zahrnut do chovu a následně do vývoje třech plemen. Zde mluvíme o progenitorech jak labradorů, tak chesapeaků, jelikož se tyto plemena vyvíjela ve stejnou dobu jako toller a určitě ne z čistokrevných psů.

Místní Spaniel typ byl do chovu použit a jak je známo i Kolie.
V době kdy bylo plemeno roku 1945 uznáno CKC existovali tři různé druhy tollerů, které v té době byli zaznamenány. Nazýváme je typem Collie, Lab a Spaniel.

Collie Typ
puvod_colie01 puvod_colie02
Lab typ
puvod_lab01 puvod_lab02
Spaniel typ
puvod_sapniel01 puvod_sapniel02
puvod_sapniel03

Je pochopitelné, že lovec – chovatel šlechtil typ psa tak, aby vyhovoval podmínkám se kterými se při lovu nejčastěji setkával. Pro někoho, kdo lovil v Atlanském oceánu nebo v zálivu Fundy, bylo nutností vyšlechtit psa vyšší, silné kostry. Menší psi mohli být používání při lovu u rybníka, jezer a přílivových bažin.

I dnes se setkáváme s různými typy tollerů, ale už rozdíly nejsou natolik patrné jako v roce 1945. Je vcelku trpké že AKC bere v úvahu tyto varianty, protože je třeba usilovat o plemeno, které je snadno rozpoznatelné stejně tak jako je jedinečné.

Zajímavým aspektem vývoje tohoto plemene je, že se dlouhou dobu mluvilo o tom, že snad Zlatý retrívr mohl před uznáním pomoci stabilizovat plemeno díky přilití jeho krve. I když existují fyzické podobnosti jako je srst či barva srsti, jeho vlastnosti nemají nic, co by nesdílel s ostatními loveckými plemeny. Samozřejmě že temperament je u Tollera jedinečný. Pohyb a zadní úhlení končetin je podobný jako u Chesapeake Bay retrievera tak i u Zlatého retrievera. Když James Barker, pracující v ústavu genetických studií hledal marker gen pro PRA , myslel si, že by mohl spustit testy Tollerů spolu se Zlatýma retrievery. Zjistil však, že genom Tollerů je naprosto unikátní a odlišný, že to nebylo možné. Vyskytla se pouze hrstka Tollerů registrovaných v roce 1945 a přibližně stejný počet re-registrovaných jedinců zapsaných v 50-tých letech. Je známo, že všichni dnešní Tolleři jsou jejich potomci a to dokazuje, že neexistuje žádná krevní příměs od Zlatých retrieverů u Tollerů. Jde opravdu o unikátní kanadské plemeno, které bylo vyšlechtěno v Novém Skotsku a ne někde jinde.

Standard

FCI-Standard č. 312 / 05. 02. 1999 / GB

NOVA SCOTIA DUCK TOLLING RETRIEVER

ZEMĚ PŮVODU: Kanada

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.

VYUŽITÍ: Tolling retrívr běhá, skáče a hraje si podél břehu a může
být přitom sledován celým hejnem kachen. Občas zmizí z dohledu a poté se opět rychle
objeví. Je podporován skrytým lovcem, který psovi hází malé klacíky nebo míčky. Hra psa
vzbuzuje zvědavost kachen, které plavou v určité vzdálenosti od břehu, a tím jsou kachny
nalákány na dostřel. Tolling retrívr je poté vyslán, aby přinesl mrtvé nebo zraněné ptáky.

KLASIFIKACE F.C.I.:

Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi.

Sekce 1 retrívři.

S pracovní zkouškou.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Plemeno Nova Scotia Duck Tolling Retriever
vzniklo v Novém Skotsku na počátku 19. století a sloužil jako návnada a k přinášení
vodního ptactva.

CELKOVÝ VZHLED: Tolling retrívr je středně velký, silný, kompaktní,
vyvážen, dobře osvalený pes; je středních až těžkých kostí, velmi obratný a čilý, ostražitý,
bdělý a rozhodný. Mnoho psů tohoto plemene má poněkud smutný výraz až do okamžiku, kdy jdou
do práce; pak se jejich výraz mění na intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci mají
tito psi rychlou, hbitou akci, s hlavou nesenou téměř na stejné úrovni s linií
hřbetu a neustále se pohybujícím ocasem s bohatými praporci.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Tolling retrívr je vysoce inteligentní, snadno
se cvičí a má ohromnou vytrvalost. Je silným a zdatným plavcem. Je přirozeným a houževnatým
retrívrem na zemi i z vody. Je vždy připraven hbitě jednat, jakmile postřehne nejmenší
pokyn k aportování. Jeho silně vyvinutý smysl pro aportování a hravost jsou velmi důležité
vlastnosti pro jeho lovecké schopnosti.

HLAVA: Jasně řezaná a poněkud klínovitá.

LEBEČNÍ PARTIE:

Mozkovna: Široká mozkovna je jen lehce zaoblená, týlní hrbol nevystupuje a líce jsou
ploché. Dobrá míra průměrného psa je 14 cm mezi ušima. Tento rozměr se mírně zužuje zhruba
na 3,8 cm na konci nosní kosti. Délka hlavy je přibližně 23 cm od nosu k vrcholku týlnímu
hrbolu, ale hlava musí být ve správném poměru k velikosti těla.

Stop: Střední.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:

Nosní houba: Zužuje se od nasazení ke špičce, nozdry jsou dobře otevřené. Barva by
měla odpovídat barvě srsti nebo být černá.

Tlama: Zužuje se v čisté linii od stopu ke špičce nosu, dolní čelist je silná,
ale není vystupující. Dolní linie tlamy probíhá téměř rovně od koutku tlamy ke hraně kosti
dolní čelisti. Hloubka tlamy u stopu je větší než u špičky nosu. Srst na tlamě je krátká
a jemná.

Pysky: Přiléhají těsně, tvoří z profilu jemnou křivku, nejsou nijak těžké.

Čelisti / zuby: Dostatečně silné, aby pes mohl nést i velkého ptáka, velmi důležitá
je měkká tlama. Správný skus jsou těsné nůžky; vyžaduje se plnochrupost.

Oči: Posazené široko od sebe, mandlového tvaru, střední velikosti. Barva jantarová
až hnědá. Výraz přátelský, pozorný a inteligentní. Okraje očních víček mají stejnou barvu
jako pysky.

Uši: Trojúhelníkové, střední velikosti, vysoko nasazené vzadu na mozkovně, u základny
velmi lehce vzpřímené, dobře osrstěné s praporci na zadní straně skladu, s krátkou
srstí na zaoblených špičkách.

KRK: Silně osvalený a dobře nasazený, střední délky, bez jakýchkoliv
známek volné kůže na hrdle.

TRUP:

Horní linie: Rovná.

Hřbet: Krátký a rovný .

Bedra: Silná a svalnatá.

Hrudník: Hluboký, Hrudní kost dosahuje až na úroveň loktů. Žebra dobře klenutá; nejsou
sudovitého tvaru ani plochá.

Břicho: Středně vtažené.

OCAS: Pokračuje v přirozeném velmi mírném sklonu zádě, široký
u kořene, bohatě osrstěný s těžkými praporci; poslední obratel dosahuje nejméně k hleznu.
Ocas může být nesen pod úrovní hřbetu s výjimkou okamžiků, kdy je vzbuzena pozornost
psa. Tehdy je ocas zatočen nahoru, nikdy se ale nedotýká trupu psa.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: Měly by vypadat jako rovnoběžné sloupy; rovné a silných kostí.

Plece: Plece svalnaté, s lopatkou dobře skloněnou vzad a dobře uloženou. Lopatka
přináší dobrý sklon kohoutku směrem ke krátkému hřbetu. Lopatka a pažní kost jsou zhruba
stejné délky.

Lokty: Měly by těsně přiléhat, nejsou vytočené ani vbočené, pracují hladce a stejnoměrně.

Zápěstí: Silné, mírně skloněné.

Přední tlapy: S prsty spojenými blánou střední velikosti, těsně uzavřené prsty,
kulaté tlapy s dobře klenutými prsty a silnými polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Svalnaté, široké a vzhledem kvadratické. Zaúhlení končetin vpředu
a vzadu musí být harmonicky vyvážené. Horní a dolní část jsou přibližně stejně dlouhé.

Stehna: Velmi svalnatá.

Kolena: dobře zaúhlená.

Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Paspárky musí
být odstraněny.

Tlapy pánevních končetin: Jako u hrudních končetin.

CHODY / POHYB: Tolling retrívr kombinuje dojem síly s pružným,
čilým pohybem. Vpředu je pohyb prostorný a zezadu plný síly.

Tlapy nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř a končetiny se pohybují po přímce. S rostoucí
rychlostí se tlapy psa dostávají pod osu těla do jedné linie; hřbet zůstává v pohybu
vodorovný.

OSRSTĚNÍ

SRST: Tolling retrívr byl vyšlechtěn k aportování zvěře z ledově studené
vody a musí mít dvojitou srst odpuzující vodu. Srst je střední délky a jemnosti s hustou
a měkčí podsadou. Srst může být mírně zvlněná na zádi, ale jinak je rovná. Zimní srst tvoří
v některých případech dlouhé, volné kadeře na hrdle. Praporce jsou měkké na hrdle, za
ušima a na zadní straně stehen a praporce na hrudních končetinách jsou středně vyvinuté.

BARVA: Barva je různých odstínů červené nebo oranžové se světlejšími praporci a spodní
stranou ocasu a obvykle nejméně s jedním z následujících bílých znaků: špička ocasu,
tlapy (skvrna nepřesahuje přes nadprstí), hruď a lysina. Pes jinak vysoké kvality nesmí
být penalizován pro nedostatek bílé. Pigment nosu, pysků a okrajů očních víček je masově
zbarvený, v barvě srsti nebo černý.

VELIKOST A HMOTNOST:

Ideální velikost psů starších 18 měsíců je 48 ? 51 cm

fen starších 18 měsíců 45 ? 48 cm

Jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku je povolen.

Hmotnost: Musí být ve správném poměru s výškou a kostmi psa ? orientačně: 20
? 23 kg u dospělých psů; feny 17 ? 20 kg.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat
jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.

  • Divergující nebo konvergující linie tlamy a mozkovny.
  • Srázný stop.
  • Jasně růžový nos.
  • Nos, oční víčka a oči jiné než předepsané barvy.
  • Podkus.
  • Velké, kulaté oči.
  • Vyklenutý, propadlý hřbet.
  • Ochablá bedra.
  • Ocas nesený za pohybu pod úrovní hřbetu. Ocas příliš krátký,

zalomený nebo zatočený a dotýkající se hřbetu.

  • Prošlápnuté přední nadprstí.
  • Rozevřené nebo tenké tlapy.
  • Otevřená srst (ne dostatečně hustá, volná).
  • Nedostatek substance u dospělých psů.
  • Psi o více než jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:

  • U dospělých jakákoliv známka plachosti.
  • Skvrnitě depigmentovaný nos.
  • Podkus větší než 3 mm.
  • Předkus, zkřížený skus.
  • Nedostatek kůže spojující prsty.
  • Bílá na plecích, kolem uší, na hřbetě nebo šíji, na zádi nebo slabinách.
  • Stříbřitá srst, šedá v srsti, černé oblasti v srsti.
  • Jakákoliv jiná barva než odstíny červené a oranžové.

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality
nebo poruchy chování.

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata,
nacházející se zcela v šourku.

(převzato z ČMKU)