Endy a Arco – Nova Scotia Duck Tolling Retriever

Tak tentokrát píšu já – toller Endy – dle PP Bond z Vlčích Luk – ale doma jsem pro ně Endy.
Tedy spíš Enďák, obluda chlupatá – jak mi často s láskou říká panička. Je to legrace, když na mě zavolá obludo chlupatá a cizí lidé ji napomínají, že mi tak nemá říkat, že jsem přece krásnej a ona se směje, protože oba víme, na čem jsme.

Moji páníčci se mi velmi věnují – jezdíme po různých výcvikových táborech, jezdíme s ostatními pejsky na výlety, na různé chaty a chalupy nebo i pod stan, prostě každý víkend něco. Tak mne ani nepřekvapilo, když jsme se o jednom víkendu ocitli na lovecké chatě uprostřed lesů nedaleko od Vyškova. Byli tam i další lidé a měli sebou čtyři psi – samí tolleři to byli – dvě štěňátka a dva dospěláky – to byli jejich rodiče.
Měl jsem radost, tolik psích kamarádů… co jsme se naběhali za balónkem a naplavali v rybníce – i ti malí prckové se nedali zahanbit – jenže jedna věc se mi moc nelíbila – moje panička se nějak moc mazlila s tím jedním štěnětem – byl to pejsek a volali na něho Arco. Panička ho pořád chovala a koukala po něm, hmm přestávalo se mi to pomalu líbit, já jako bych tam ani nebyl. A nejhorší mělo teprve přijít. Druhý den panička začala balit a já se už docela těšil domů, nasedli jsme do auta, ale najednou koukám – oni berou i toho prcka Arca – no to snad ne, že by jsme ho jen někam vezli…..ehm, jak velice jsem se mýlil.
Dojeli jsme až k nám domů a ten malej šel prostě s námi!!! Pořád za mnou chodil, lehal si vedle mne a pokládal na mě hlavu, venku mi byl taky pořád za zadkem, byl jsem docela znechucenej a utíkal mu, kde se dalo. Doma jsem ho naprosto ignoroval – jako by tam nebyl – když si ke mně lehnul – znechuceně jsem se zvedl a odešel, když si hrál s mýma hračkama, nevěřícně jsem koukal, když ho panička hladila – velmi jsem žárlil,…. no nebudu vás napínat – trucování mi vydrželo stěží týden. Pak jsem si s tím malým zrzkem začal hrát – napřed venku a nakonec jsem ho vzal na milost i doma. Arco mojeho dobráctví těžce zneužíval – bral mi hračky, kostičky, lezl mi do misky, dokonce balónek mi vytáhl rovnou z tlamy. Ale na druhou stranu jsem si měl s kým hrát a když byli mí lidé v práci, nebylo mi smutno. Stal jsem se jeho ochráncem i vychovatelem a běda tomu, kdo by mu chtěl ublížit. Panička říká, že jsem to zvládl na jedničku a že ona by to neuměla lépe.

Dnes už je Arco velkej, ale kamarádi jsme pořád a jeden za druhýho by jsme život položili. Na prochajdy chodíme spolu, plavat chodíme spolu, spíme taky spolu, zkrátka už nejsem sám.

Vlastní packou Váš Enda. HAF!!!