Endy a Arco – Nova Scotia Duck Tolling Retriever

Rok 2004 pro nás nebyl zrovna úspěšným.

Enda v dubnu skákal své obrovské skoky do vody a něco se přihodilo. Dodnes přesně nevím, co se tenkrát stalo, nicméně Enda najednou odmítal skákat, táhnul se za náma k autu a doma si už ani nechtěl lehnout, při sebemenším pohybu byl velmi bolestivý a naříkal. Byla jsem z toho vyplašená, no nicméně jsem se uklidňovala tím, že si zřejmě namohl záda a že do druhého dne to bude dobré – no nebylo.
Druhý den tedy začal náš kolotoč u veterinářů. Nejdříve tablety od bolesti a nařízený klid – stav se střídavě zlepšoval a zase hodně zhoršoval. Když ani po deseti dnech nenastala žádná změna k lepšímu, rozjeli jsme se na kliniku do Brna – na Palackého. Tam pan doktor Dvořák Endyho prohlédl, udělal spoustu odběrů a poslal krev k vyšetření a měli jsme si za týden volat na výsledky – všechno vyšlo negativní – až na jeden test – test na borreliozu. Mezitím se Endův stav zhoršoval a musel být hospitalizován na Brněnské klinice, kde mu dělali myografii, odběr mozkomíšního moku a další vyšetření ohledně vyloučení výhřezu meziobratlové ploténky. Vše vyšlo negativní, ale Endymu dobře nebylo – právě naopak – začal mi táhat pravou přední nohu – nekulhal na ní, ale nedokázal ji ovládat – měl ji ochrnutou. Byl to strašný pohled – před nedávnem tak vitální a temperamentní pes byl nyní chromý, trpěl bolestmi a já mu nedokázala pomoci. Nedalo mi to spát a tak když jsem se dozvěděla o MVDr. Šrenkovi – prý nejlepším neurologovi v republice, působícím na Jaggi klinice v Brně – rozjela jsem se s Endym tam – zase byl hospitalizován, zase spoustu vyšetření a žádný výsledek – prý poškození nervů v brachiálním pletenci pravé nohy – tady je lékařská zpráva (.PDF) od MVD. Beránka i Šrenka.
Uběhl měsíc a já byla pořád na začátku, nevěděla, jak Endymu pomoct. MVDr. Šrenk nám doporučit udělat MRI vyšetření – nebylo to lehké tohle vyšetření zajistit, no nakonec se to podařilo – ovšem výsledek – vše negativní – vše v pořádku – to bylo sice dobré znamení, nicméně Endy pořád dobrý nebyl. Vše negativní až na tu borreliozu – no na rovinu řeknu, že zvířecí doktoři na toto slovo moc slyšet nechtějí, snad ani nevěří na borreliozu u psů a už vůbec ne na její druhé stádium – tedy neuroboreliozu, nicméně jsem přesvědčila našeho pana doktora a ten nám napsal ATB na dobu jednoho měsíce. MVDr. Galkovi bych chtěla tímto poděkovat za velkou trpělivost, kterou s námi – tedy hlavně se mnou má. Nemám ráda kompromisy a představa toho že se Endy neuzdraví byla pro mne naprosto nepřijatelná. Snažila jsem se dělat i nemožné, aby bylo zase vše ok. Jezdili jsme k jedné lidské paní doktorce na elektroléčbu, kamarádka mi zase zajistila magnetoléčbu – takže jsme pravidelně magnetovali, jeden hodný lidský pan doktor mi poradil a napsal recept na homeopatika, dávali jsme chondroprotektiva, spoustu vitamínů B, píchali B 12, vitamíny E,…. no zkrátím to – Endyho stav se začal zlepšovat a postupně se spravil úplně – trvalo to ovšem půl roku. Dodnes nevím, co Endu potkalo, s odstupem času se mi diagnoza Borreliozy příliš nezdá, jelikož mi přišlo, že k problému došlo úrazovým mechanismem při těch skocích do vody, každopádně Endy je dnes úplně zdráv a já velmi šťastná.

Enda

Ale něco se změnilo – změnil se můj náhled na spoustu věcí.
Užívám každé společné procházky a přiznám se, že jsme úplně přerušili výcvik – napřed Endy nemohl a teď mě chybí ta chuť a elán. Nechávám tomu čas a uvidíme, co bude dál.
Po půlroce klidu se mi Enda povahově velmi změnil – byl flegmatický a nic moc ho nezajímalo trvalo mi pár měsíců, než jsem ho dala dohromady i psychicky – ale teď už je OK, už je to můj trhlý Enďák .

Ale jen tak se doma zase neválíme – začali jsme pořádně trénovat agility a musím Endyho pochválit – velmi se zlepšil a já slíbila sama sobě, že v příštím roce zkusíme nějaké závody, tak nám držte palce ať už to konečně vyjde.

Endyho panička )